Staré domy v Radnicích

Náš region - historické domy v Radnicích 2

Starých domů v Radnicích je mnoho, některé jsou staré i stovky let.

Radnické domy s sebou nesou i pohnutou historii, jako mor ve městě na začátku 18. století či  návštěvu vojska roku 1741.

Zámek

Budova hotelu ,,U Hvězdy'' v Radnicích pochází z druhé poloviny 17. století. Původně byla postavena jako zámek, jehož majitelem byla tehdejší feudální šlechta Malovecká z Malova. Zámek přečkal mnohé ponuré doby našeho národa.

V tomto zámku sídlil vrchnostenský direktor, nejvyšší pán na panství a zároven předseda patrimoniálního soudu. V rukou tohoto muže spočíval osud všech poddaných.

V roce 1628 uspěli zástupci radnických občanů, kteří se pro nesnesitelný útlak vzbouřili proti novému majiteli Radnic, Inocenci Ferdinandu z Bubna. Dnes, podivuhodnou shodou okolností, má v zámku, který dříve sloužil proti zájmům lidu, sídlo ochotnický spolek v Radnicích.

 

Kaple Svaté Rosalie

Kaple sv. Rosalie byla postavena roku 1713 na louce manželů Duchovských. Tato louka sloužila roku 1680 jako pohřebiště těm, kteří zemřeli na mor. Roku 1835 kaple vyhořela, ale roku 1836 byla znovu vystavěna.

 

Historie Panské stodoly

Půjdete-li kolem Jakšovského domu, v němž byly dříve umístěny kanceláře správy Šternberského velkostatku, dolů uličkou do panského pivovaru nebo na koupaliště upoutá při překročení lávky vaši pozornost stodola, nesoucí ve svém štítě latinský letopočet : AD 1623. Pozemek, na kterém stodola stojí, patřil snad od samého vzniku Radnic radnické obci. Po nešt'astné bitvě na Bíle hoře však vrchnost, využívající změny poměrů, přestala respektovati vlastnické právo obce na tento pozemek a počala na něm bez jejího souhlasu stavět stodolu.
Právě v tomto roce byl majitel dolejší poloviny Radnic, účastník odboje proti Ferdinandu II. a luterán Jan Heřman Černín odsouzen ke ztrátě poloviny svého jmění. Od té doby, tedy přes 300 let, vedla radnická obec spor s vrchností o tento pozemek. Ale obec nepovolila, ani když stodola, dokud její spor nebyl rozhodnut, nesměla býti opravována, třebaže její přestavba byla již nanejvýš nutná.

Zazděný poklad

"Kolem roku 1894 koupil radnický občan Běhounek od Žida, dnes již neznámého jména, dům čp.151 v Radnicích, naproti "Mýtovně'' na "Zámostí''. Dnes (r.1935) je již znovu přestavěn a patří slečně Duškové. Za tehdejší doby byl velmi zchátralý, a proto se měšt'an Běhounek rozhodl, že ho zbourá. Při bourání zdí objevil ke svému překvapení hrnec v míře přibližně čtyř žejdlíků, velmi pečlivě uzavřený. Bylo v něm vápno.
Žid, který Běhounka při práci zpovzdálí pozoroval, ptal se ze zvědavosti, co v tom hrnci je.
Běhounek mu řekl v žertu, že peníze.To byla pro Žida hrozná rána. Onemocněl z toho a brzy zemřel. Tak vyprávěl Běhounkův syn, nyní již 75letý Martin, ale mnozí ze starých lidí vypravují souhlasně, že hrnec, který při bourání koupeného domku objevil, byl naplněn samými stříbrnými mincemi. O jaké mince šlo, nebylo možné dnes již zjistit. Ukryl je tam bezpochyby některý dřívější majitel toho domu před slídivými cizáckými vojsky, at' německými či švédskými, která se u nás za třicetilete války, a později v našem městě,  často zdržovala. Nález byl pro měšt'ana Běhounka usměvem štěstí v jeho trpkém a jednotvárném životě. Měl z něho velikou radost. Zpráva o tom se záhy rozlétla po městě a jak to již bývá, našli se lidé, kteří to Běhounkovi přáli, ale bylo taky dosti těch, kteří mu to záviděli. Nejvíc ovšem tento nález působil na Žida, který mu domek prodal.
Bral si to do hlavy tak, že se jednoho dne pominul na rozumu."

 

O původu kostelíčku Svaté Barbory

 "Pán Bůh Radnické obyvatele neopustil s vysvobozením od hrůzné nemoci, ale dalejim ukazoval svoji velkou vůli. Například o tom vypráví historie o původu kostelíčku Svaté Barbory. V Radnicích to prý byl rytíř Pauler, pan na Radnicích a na Hrádku, který založil chrámek Svaté Barbory. Honil v hrádeckých lesích zvěř. Tak moc se zabral do lovu, že si nevšiml, že už zašel tuze hluboko do lesů. Najednou se začalo stmívat a on si uvědmil, že už by se měl vrátit domů. Tenkrát to nebylo jako dnes, člověk by si mohl zavolat hajného nebo by se mu i chodec ozval, ale tenkrát to byly opravdu tuze hluboké lesy, kterými šel málokdo. Rytíř se rozpomínal, kudy se má vrátit. Marně hledal slunce, ale na tmavé obloze nebyla zrovna ani hvězdička. Rytíře obcházel strach, že bude muset v lese zůstat celou noc, a nebo nedej bože ještě celý den. Poklekl do mechu a sepnul ruce k prosbě: "Milý bože, pomůžeš -li mi a vyvedeš-li mě z lesa, vystavím chrám ke cti tvé i slávě svaté panny Barbory.''  A najednou se mu zdá, že ho někdo neviditelný obrací v jednu stranu. Pane bože, to je znamení, kudy má jít. Kráčel tmou, hmatal na stromy, zakopával přes kořeny, ani nevěděl, jak dlouho vlastně jde. A najednou stromy řídnou i tma opadá a rytíř Pauler vychází u Hrádku. Plní svůj slib a brzy vyvstaly ze země zdi kostelíka pod Hrádkem.

 

Kostel na náměstí

Uprostřed náměstí stojí kostel sv. Václava, který byl založen roku 1384. V roce 1698 vyhořel a s ním pár dalších domů. Teprve roku 1720 byl kostel i s farou znovu postaven hrabětem z Kupferwaldu. Kostel znovu vyhořel roku 1835 a potom ještě jednou při dalším požáru a to roku 1849. Mezi kostelem a tehdejší radnicí stávala stará radnická škola. Také tu stojí socha sv. Jana Nepomuckého a uprostřed náměstí pomník mistra Jana Husa. Náměstí obklopuje celá řada starých domů, bohužel nevíme, kdy byly postaveny.

Vypracovaly:

  • Julie Chaloupková
  • Barbora Milfaitová 

Zdroje: Knížka Radnice a okolí, Pověsti starých Radnic.