Kniha nebo televize?

To je otázka… pocity nebo vidina? Vlastní fantazie nebo už předem určené obrazy na obrazovkách našich televizí?

V knihách se můžeme dokonale ztotožnit s postavou, jsou v ní vepsány pocity a myšlenky autora, občas podobné těm našim. V televizi se jen těžko ztotožníme s prsatou blondýnkou nebo mužem napumpovaným steroidy. V knize si hlavního hrdinu vytvoříme sami, v naší hlavě, fantazii. Nemůžeme se pak odtrhnout od čtení, dokud se nedozvíme všechno. Některé pasáže si tak zamilujeme, že je čteme i několikrát, jen abychom zažili ten samý pocit, který by byl skvělý i ve skutečnosti. Je to dokonalý útěk před skutečným, mnohdy horším světem.

Tolik citu, kolik dokáže vyjádřit milostná báseň nebo popis toho, co se honí v hlavě matce při ztrátě dítěte, nikdy nemůže zpodobnit pár záběrů z kamer. Knihu může napsat téměř každý, kdo má alespoň trochu talentu či nadání, ale kdo si dnes může dovolit natočit film? Kdo zaplatí drahé honoráře?

Knihy existují stovky, tisíce let. Proč jsme najednou přestali číst? Proč se vzdáváme toho, co je nám tolik vlastní? Budeme za pár let chytřejší nebo hloupější díky naší lenosti a pohodlnosti? Posouvají nás opravdu stále nové a novější technologie dopředu nebo nás jen víc ohromují a jsme na ní závislí bez vlastního názoru? Jak můžeme tvrdit, že člověk je nejlepším výtvorem samotné evoluce, když se sami o svoji jedinečnost připravujeme. Budeme mít v budoucnu nějakou fantazii nebo se jí budeme víc a víc zbavovat tak, jako se zbavujeme své morálky, mravů, dobrého vychování? Myslíme, že jsme nezničitelní, nenahraditelní, ale není spíše pravdou, že s tímto přístupem zničíme to, na co bychom mohli být hrdí? Není naše pýcha předzvěstí sebezničení?

Knihu otevřu s radostí než zapnu televizi. Budu se hodiny či dny utápět v toku myšlenek a ještě mnoho dnů po přečtení poslední stránky než bezmyšlenkovitě zírat na mihotající se obrazy s většinou naprosto stupidními dialogy a nepředvídatelným dějem. Zůstanu dál věrná svým předkům, věrná tomu, čemu věřím a kým doopravdy jsem.

Daniela Tolarová, žákyně 9.A